I. Kapitola

22. srpna 2011 v 15:14 | Lady A. |  Magie krve
Tak a je to tady. Můj příběh, upíří román, jak chcete. Avšak, než budete pokračovat ve čtení, než vstoupíte do zamotného příběhu, prosím přečtěte si Úvod k Magii krve. Všem přeji příjemné čtení.

----------------------------------------------



Vycházela jsem z špinavých záchodků na jedné diskotéce, když tu mi podklouzli nohy, bůh ví co tu kdo rozlil. Už už jsem se viděla rozpláclá na smradlavých dlaždičkách, ale zachytla mě nějaká ruku. Sykla jsem bolestí, poněvadž mě dotyčný chytl zrovna na místě, kde jsem si před chvílí udělala pár hlubokých řezů žiletkou. Neznámý mě sice zachránil před pádem, ale přitom mi nevědomky způsobil bolest a vyhrnul rukáv o trochu víš, než by se mi líbilo a měl tedy pěkný výhled na moji zjizvenou ruku. Vytrhla jsem se tomu cizinci a v tu chvíli mě najednou začala velmi fascinovat podlaha, či spíš jsem do ní zarytě hleděla a doufala, že v tom přítmí si ničeho nevšiml. Styděla jsem se za své jizvy, ale bylo to jako droga.

"Jsi v pořádku?" zeptal se mě můj zachránce hlubokým temným hlasem. Překvapeně jsem vzhlédla, kdo může být majitelem toho hlasu? Oněměla jsem. Přede mnou stál temný anděl, tedy asi to byl normální člověk, ale byl nádherný. Měl dlouhé tmavě hnědé vlasy stažené do culíku, krásné temné oči, jak půlnoční obloha a překrásný tajemný úsměv okolo obrostlý mírným strništěm. A ta postava! Hned při dotyku našich rukou mi myslí mihlo, že asi nebude nejslabší, ale i tak mě překvapily svaly rýsující se mu pod černým tričkem. Asi jsem se musela zapomenout, protože svou otázku opakoval.

Potřepala jsem hlavou a odpověděla. "J-jo jsem v pohodě," mírně jsem se zakoktala. Odkdy mě se to stává? Zrudla jsem. Sakra.

"Nechceš si na ten šok dát něco k pití?" zase ten odzbrojující úsměv. Zrudla jsem ještě více a doufala, že to v té tmě nepůjde poznat. To myslí na ten šok ze skoro.pádu nebo na ten šok z něho? Ani nečekal na odpověď, znovu mě chytl za ruku a táhl k baru.

Bez dalšího trapasu jsem vyšplhala na barovou stoličky.
"Co si dáš?"

"Višňový džus a panáka absintu." Mírně pozvedl jedno obočí. No co? Musím se přece dostat z šoku a tenhle zabiják je nejlepší. Ale jinak to nekomentoval a objednal. Pro sebe si řekl červené víno.

"Tady ten blivajz nazývající se červeným se nedá pít, přeji mnoho štěstí," podotkla jsem. Už jsem se jakž takž vzpamatovala a byla jsem schopna své normální jízlivé komunikace.

"Uvidíme… A nejsi trochu mladá na pití takového alkoholu?"

"Sám jsi mě pozval," trhla jsem hlavou, " a jak vůbec můžeš vědět jak stará jsem?" Překvapil mě, to ne že ne. Obvykle si většina neznámých lidí myslí, že je mi zhruba devatenáct, i když popravdě jsem o více než dva roky mladší."Mám na to šestý smysl," usmál se na mě záhadným úsměvem. Chtěla jsem ještě něco podotknout, ale v tu chvíli se přihnal barman. Postavil před nás žádané pití a já se zahleděla na nazelenalou tekutinu v kalíšku. Pokrčila jsem rameny a obrátila to do sebe. Krk i dále celou cestu k žaludku mi začal spalovat neskutečný žár, ale hned po něm se o slovo přihlásilo příjemné teplo a já se usmála.

"Dáš si?" vyklepal z krabičky lucky strike dvě cigarety a já s díky přijala. Nechala jsem si připálit a se zájmem si ho prohlížela. Nebyl jako ty ostatní typy co se tady objevují. Vypadal mužněji, dospěleji a rozhodně to nebyl žádný šampon, i když co se divím.. tady se občas také vyskytují výjimky. Jako třeba já že.

"Nepatříš sem," řekl pokuřujíc cigaretu. Překvapeně jsem mu pohlédla do očí… Na to samé jsem teď myslela já.
Asi jsem vypadala nechápavě, protože dodal: "Jsi jako ztracená večerní víla." Abych zamluvila nechtěné rozpaky, tak jsem se ho zeptala na něco úplně nesmyslného. "Ty umíš číst myšlenky?"

Usměje se na mě, ale zakroutí hlavou. "Ne, to neumím, ale je snadné uhodnout na co lidé myslí, jen z jejich řeči těla."
"Opravdu? Tak schválně na co teď myslím já," usměji se laškovně,asi uvolněna alkoholem a ucucnu džusu.

Přiblíží se ke mně nebezpečně blízko a zašeptá: "Myslíš na to jak asi líbám."

Zatajím dech, přivřu oči a už už cítím chuť jeho rtů na svých, když tu se k nám někdo přiřítí jako vichřice a já ucuknu, protože tu rozjařenou osobu poznám. Moje drahá podnapilá kamarádka. A kouzlo okamžiku je pryč.

"Tak já jí tady hledám jak splašená jestli se jí něco nestalo a ona se tady miliskuje s nějakým klukem," spustí Denisa a já chci něco namítnout, ale nejsem puštěna ke slovu.

Deny je jako opravdový hurikán. Rozčiluje se a její dlouhé blond lokny jí zběsile lítají okolo hlavy. "To jsi mohla říct rovnou, že tu máš domluvené rande a já bych se sem vůbec nemusela táhnout." Asi zapomněla, že to ona mě sem nutila jít, že to ona mi zmizela z očí s partou opilých kluků a že já jsem zase zůstala sama v koutě. "No, doufám Madelainko, že mě se svým objevem aspoň seznámíš," ještě se naposled naoko rozčertí a pak se na toho, jenž nás s úsměvem pozoruje laškovně usměje.

"Samozřejmě, Denis tohle je-" najednou se zarazím. Zjistila jsem, že můj neznámí se mi ještě nenamáhal představit.

"Samuel." Políbí jí na hřbet ruky a Denisa se tomu samozřejmě zachichotá. Celá tato scéna mi přijde poněkud trapná a tak mrknu na hodinky, zděsím se. Už dávno jsme měli být doma!

"Denis, musíme jít jinak tvůj táta začne vyšilovat a zalarmuje celou policii ve městě," tahám jí za rukáv, ale ta nevnímá, jako v hypnóze zírá na Samuela a pak se najednou chytne za pusu a začne se prodírat davem směr WC.
Omluvně mrknu na mého známého neznámého a utíkám za ní. Cestou přemýšlím… Sam, Samuel, pěkné jméno, jako pro anděla. Škoda, že už ho asi v životě neuvidím.

Není těžké zjistit, v které kabince sedí, jsou tu jenom tři a jen za jedněmi se ozývají dávivé zvuky. Zaklepu na ně. "Denis jsi v pohodě? Nepotřebuješ nějak pomoct?" To už se ale otvírají dveře a z nich se vypotácí moje bledá kamarádka s rozmazaným make-upem. Podepřu ji a strčím je obličej pod kohoutek ledové vody a poté ji otřu papírovým kapesníčkem. "Ty ses zase zřídila," povzdechnu si a ona se na mě omluvně podívá. Nechám ji, aby se o mně opřela a razím si to k východu. To zase bude cesta domů…

"Nechceš pomoct?" ozve se známý hlas ve stínu, a když vyjde a podepře moji kamarádku z druhé strany, usměji se. "Díky," řeknu a pak už jdeme jen mlčky. Dojdeme na zastávku a já mrknu na hodinky, ještě by mohla jet poslední šalina. A taky že jo, za chvíli dojede a společnými silami dotáhneme Denis dovnitř.

Venku už ji podpírá jen Samuel a já ho naviguji do vilové čtvrti. Naštěstí to od konečné, kde jsme vystupovali, není daleko.

Jakmile jsme stojíme před pěknou prvorepublikovou vilkou, vnořím ruku do Denisiny kabelky, najdu klíče, suverénně vyhledám ten pravý a odemknu.Jistě, tato situace se neodehrává poprvé, takže vyťukám i správný kód na poplašném zařízení a teď už mě čeká jen to nejsložitější. Uložit Denis do jejího pokojíku v druhém patře, můj pomocník zůstal totiž stát před brankou a to nejtěžší nechal na mě. Snažím se jít potichoučku jako myška, bohužel s docela hlasitě žvatlající blondýnkou to moc nejde a na schodech po kterých zrovna jdeme se rozsvítí světlo.

"Co se to tady děje?" vyleze ze svého pokoje rozespalý Michal, Denisin mladší bratr.

"Pšt, buď potichu ať nevzbudíš vašeho taťku a radši mi s ní pomoc." Konečně společnými silami dotáhneme Denis do postele a já si můžu vydechnout.

Venku mi čekající Samuel nabídne cigaretu a automaticky jde se mnou. Jdeme mlčky, ale není to nepříjemné mlčení… spíš takové uklidňující.

Přemýšlím o něm. Proč mi pomohl? Proč si vybral zrovna mě za svoji společnici v tento večer, když skoro všechny ostatní dívky na něm vyseli pohledem. Proč?

"Madelain… zvláštní jméno," pronesl najednou do toho ticha, až jsem sebou trhla. Tomuto člověku už se podruhé podařilo přivést do rozpaků, ale tentokrát už jsem se nemínila červenat, to opravdu nebyl můj styl. Pohlédla jsem mu zpříma do očí a usmála jsem se: "Ne méně než Samuel."

"Nepocházím z této země. Původem jsem z Anglie a moji rodiče měli slabost pro… stará jména," ušklíbne se jako by řekl mě neobjevený vtip. "Ale tvoje jméno také nepatří sem."

"Máš pravdu. Můj otec nebyl Čech. Byl to pravděpodobně Angličan, či spíše Ir, když vezmu v úvahu svoji barvu vlasů," pohodím rudou hřívou, "a jediné co mi po něm zůstalo je jméno, Madelain a nějak dál," usměji se smutně a uvědomím si, že stojíme před panelákem, v které bydlím spolu s matkou. Teď v noci vypadá depresivně. Šedá, rozpadající se omítka, na kterou sem tam dopadá světlo pouličních lamp, temná zákoutí, pár trouchnivějících popelnic, cosi co asi lidé dříve nazývali parkem, teď spíš připomínající doupě feťáků a bezdomovců, tak vypadá svět v kterém bydlím. Skoro se až zastydím, když si vzpomenu na vilovou čtvrť kam jsme vedli Denis. Pak si ale řeknu, že já za to kde bydlím nemohu, i když moje drahá máti má obvykle jiný názor. Najednou nevím co říct.

"Dobrou noc, malá noční vílo," políbí mi hřbet ruky a najednou je pryč. Samueli? Kam jsi zmizel? Povzdechnu si a zajdu do vchodu.

Kdesi v hloubi srdce vím, že jsme se neviděli naposled. S tímto vědomím ulehnu do postele a usnu bezesným spánkem, bohužel netuším, že takhle klidně spím na dlouhou dobu naposled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 7:42 | Reagovat

tak hlavně aby se brzo objevily ty nové kapitoly. 8) nebaví mě to číst, když vím přesně, co se stane hned na několika dalších řádcích.. :-D

2 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 12:48 | Reagovat

mimochodem, nauč se u kapitol používat perex, jo? je to votrava, rolovat půlku blogu jen abych rozklikl předchozí články.. :-D

3 Chii - chan Chii - chan | Web | 24. srpna 2011 v 20:45 | Reagovat

Pěkný, pěkný. :) Asi se to bude oné dříve zmíněné sáze dost podobat, že? Ale nebude to přeslazené... no to si nechám líbit. Budu se těšit na další kapitolu. :)

4 Lady A. Lady A. | Web | 4. září 2011 v 13:35 | Reagovat

[2]: Tak už tam ten perex máš:-P Pozdě ale přece...

5 Mixie Mixie | Web | 8. září 2011 v 0:52 | Reagovat

Četla jsem... A opravdu chceš kritiku? Vzhledem k tomu jak a co ses rozhodla psát to je asi zbytečné, a na pravopisný chyby se mi v tuto pozdní hodinu upozorňovat nechce...
Zvláštní je to, že jsem chtěla i nechtěla číst, to značí talent. Třeba se na tomto "vypíšeš" a příště to bude nějaká origoš pecka. ;) A jak dlouhé to asi plánuješ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama