Září 2011

Zemřelí hrdinové.

11. září 2011 v 13:09 | Lady A. |  Když přemýšlím...
Můžete s tím jít už všichni laskavě do háje? V čem byli ti tři lepší než obyčejní lidé, kteří normálně dennodenně umírají? Uměli hrát hokej, no a co jako?

Všichni jsou děsivě nešťastní, umřeli tři čeští hrdinové, které národ náš už nikdy mít nebude. Můžu vědět, čím že si ten titul hrdinové zasloužily? Zachránily snad dítě před padající zdí? Byli v nějaké válce, kde zachránily bezpočet životů? Dopadli nějakého vraha? Zachránili rodinu z hořícího domu? Ne, jen se občas objevily na stranách bulvárních plátků, vykašlali se na tu naši skvělou zem a odešli si za lepším… (a vymstilo se jim to)

Denně umírají větší hrdinové než tito tři (jejichž jména jsem poprvé viděla až po jejich smrti). Policisté, hasiči, vojáci, či jen obyčejní lidé při záchraně někoho jiného. Objeví se jejich jména na titulních stranách všech novin? Bude pro NĚ truchlit půlka republiky? Odpověď je snadná: NE. A proč? Odpověď je jednoduchá - protože nebyli slavní.

Skoro každý den se mě teď všichni ptají co si myslím o těch českých hokejistech. Moje odpověď je vždy naprosto jednoduchá: "Neznala jsem je, takže mi je to jedno. A kdyby byli dostatečně inteligentní, tak by z Ruska letadlem nikdy neletěli."
Věřím, že tato událost zasáhla jejich rodiny, přátele, avšak proč pro ně truchlí naprosto obyčejní lidé, kteří je nikdy nepotkali, nevěděli jací to byli lidé, nikdy si s nimi nezašli na pivo, nepromluvili si s nimi. Takže… proč z toho všichni dělají takovou komedii?

ÏI. Kapitola

6. září 2011 v 17:54 | Lady A.
Ach ani ta pitomá kapitola se mi nechce zveřeňovat... Ano, až tak jsem líná. No nic užijte si to, Tentokrát speciálně pro A. s perexem;).

Ha, je tady školní rok!

4. září 2011 v 11:56 | Lady A. |  Postřehy z mého života
Jako větší část lidí i já přidávám nějaký ten článek spojený s prvním zářím, akorát že na rozdíl od většiny blogerů, kteří popisovali nástup na novou školu, či jen setkání se spolužáky, je jediné co vám mohu, že nebýt větších tržeb v práci a davu studentíků, valících se k nám na hambáča, tak si vážení, ani toho nového školního roku nevšimnu. Můj drahý si toho jen tak mimochodem všiml až v pátek v noci: " Druhého září…. Ty jo nezačala už náhodou škola?!"
Takovýto význam má pro nás, bezdětné pracující, začátek devátého měsíce v roce. Jediné co mě tak nějak nenechává klidnou, je nadcházející podzim. Uááá, já se tak naprosto neskutečně těším až se ta žlutá gula definitivně schová za mraky a svět bude obyvatelný i pro takové případy jako jsem já.

Minulý víkend jsme měli první a poslední tři dny dovolené. Krásně jsme si je užily na okraji Moravského krasu ve vypůjčené chatce. Jeli se projet na úžasně studenou jeskyni Výpustek (ano v tom vedru jsem zimu opravdu ocenila) nedaleko (asi 10km) Adamova a to vše na kole! Asi si budu muset zvýšit limit. 30-40 kilometrů už zvládnu hravě:). Ale bylo to krásné. Museli jsme prolézt, vylézt na všechny větší útvary v okolí (můj muž je na to naprosto ujetý) a jednou při přeskakování potoka se miláček vykoupal :-D. Na rozdíl ode mě. Já výjimečně šikulka jsem se v suchu dostala až na druhý břeh… měli jste vidět ty mé záchvaty šíleného smíchu.

Jinak je všechno při starém… práce, cvičení, hubnutí a tak dále. Když už nemůžu, tak si dám své maximálně ďábelské kafe (půlka hrníčku kafe, zbytek voda) a jedu dál:).